Zastavení

14. prosince 2005 v 19:43 | Ing. Silvie Lečíková |  Reining


Úvodem celého povídání o zastavování by mělo zaznít toto upozornění: dobré zastavení souvisí s jemnou hubou koně. Je-li ztuhlá a neprostupná kterákoli jiná část koňského těla, nemůže být jemná ani huba koně.
Jemná a citlivě reagující huba koně je výsledkem dlouhé a pozvolné práce na cvicích zprostupňující všechny části koňského těla. A další souvislost: je-li kůň uvolněný a prostupný, snáze se pohybuje a pracuje, a proto také pracuje ochotněji.
Klasický reiningový sliding stop (čili zastavení, při němž kůň obrovsky sníží a podsadí záď, zadní nohy sklouznou po dráze asi 5 metrů i více a přední nohy doklusávají) u nás zatím bohužel neuvidíte, s výjimkou několika importovaných reiningových Quarterů. K dokonale provedenému sliding stopu musí mít kůň také správnou stavbu těla, protože jinak je tento cvik neúměrnou fyzickou zátěží (viz kapitola o stavbě těla a lichoběžníku).
Práce na zastavování začíná už v kroku. Nejdříve v zastavení a v klidu posbírejte otěže a snažte se koni dostat hlavu na kolmici. Pak pobídněte do kroku a snažte se, aby s tímto držením hlavy ušel asi 10 metrů. Pak přijde slovní povel "hou" a zastavení. Dokáže-li kůň zastavit pokaždé správně a bez tahání za otěže, můžete přistoupit k dalšímu cviku.
Začátek je stejný - zkrácení otěží a hlava na kolmici, ale před vykročením vpřed tlačí pravá holeň záď doleva. Teprve pak přijde pobídka do kroku, přičemž hlava a krk zůstávají rovné a přesně mezi otěžemi. Zastavení následuje opět po pobídce "hou". Tentýž cvik se opakuje se zádí vpravo a potom i s plecemi střídavě vpravo a vlevo. V tomto případě řídí pohyb plece otěže: doprava tlačíte plece působením levé otěže přes krk a naopak.
Po zvládnutí tohoto cviku je čas na další krok. Po posbírání koně tentokrát přichází couvání. Záď je přitom holení odtlačena doprava či doleva, takže kůň couvá po oblouku vpravo či vlevo. Jakkoli se vám všechny tyto přípravy mohou zdát zbytečné, mají své opodstatnění. Všechny totiž vytvářejí dobrou průpravu pro klouzavé zastavení, kdy musíte dokonale ovládat každou "součástku" svého koně. Bez dokonalé prostupnosti vám v zastavení kůň zablokuje předek a bude tvrdý a necitlivý v hubě.
Chápe-li kůň cviky v kroku, je třeba začít v klusu. To už by kůň měl zastavit na pouhé zašeptání kouzelného slůvka "hou". Na volné otěži v klusu procvičujte záď i plece na obě ruce. Před použitím "hou" vypusťte veškeré pomůcky, aby se kůň mohl zastavením srovnat.
Častým omylem při tréninku sliding stopu je teorie, že čím rychleji cválám, tím rychleji musím vyhrknout své "hou" a rychle zkrátit otěže. Pravdou je, že pohyb rukou má být tak rychlý, jako hlasová pomůcka, a k té rychlosti říká Loomis: "Čím rychleji cválám, tím pomaleji zkracuji otěže." Pokud zkracujete otěže v klidu, dáváte koni šanci, aby se před zastavením sám srovnal a zastavil uvolněně. Rychlá zádrž ho možná přibije k zemi, ale téměř vždy špatně.
Westernoví jezdci používají při výcviku zastavování a couvání výhodu překážky, kterou postaví koni do cesty, což však klasičtí drezuristé považují za nedůstojné. Faktem je, že i takový Bob Loomis tuto metodu používá a vůbec se netrápí tím, zda postupuje stylově.
Nájezd na ohradu, stěnu či jinou zábranu provádíme v pomalém cvalu. Asi 20 metrů před ohradou přijde mírné zrychlení a 10 metrů od ní zazní "hou" a otěže jsou klidně zkráceny. Zastaví-li kůň správně, tj. rovně, je to v pořádku. Zastaví-li pokřivený, s vybočenou zádí apod., je třeba klidně srovnávat tu část, která "zlobila". Pak zůstaňte minutku, dvě jen sedět a dejte koni čas, aby o celé věci mohl přemýšlet. Potom udělejte obrat a zopakujte zastavení na druhém konci jízdárny.
Při zastavování "o ohradu" je důležité dopřát koni odpočinek, obcválat dvě, tři jízdárny, aby si zastavování vyhnal z hlavy. Další nácvik zastavování pak musí být velmi pozvolný. Sliding stop se koni velice snadno znechutí a oddech vám pomůže tomu zabránit.
Cval před zastavením je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro správně provedený cvik. Pokud se kůň tlačí a pokládá do některé z otěží, nemůže rovně zastavit.
Stejným neštěstím pro správný sliding stop je kůň, který chodí po předku. U dobrého zastavení je třeba, aby kůň odlehčil předek a zadní nohy došlapovaly hluboko pod trup. V opačném případě "zapíchne" přední nohy do země místo toho, aby brzdil zezadu. Klíčem k onomu neuvěřitelnému snížení zádi, jak je prezentují špičkoví reineři, je dokonalé uvolnění vazu. Uvolněný vaz znamená odlehčení celé krční páteře, zadek pak jde přirozeně dolů, čímž zbrzdí zadní nohy a umožní předním nohám doklusávat.
Bude vám trvat moc dlouho, než sebe a koně naučíte něco, co bude alespoň vzdáleně připomínat sliding stop. Pokud se ale k tomuto cíli jednou prokoušete, budete se také zajímat o to, jak prodloužit onu "brzdnou dráhu", která provází špičkové provedení tohoto cviku. Prvním rozhodujícím momentem je rychlost: větší rychlost vám dodá větší hnací sílu a tudíž i delší dráhu zastavení.
Druhým rozhodujícím faktorem je prostupnost či ztuhlost vašeho koně. Ztuhlý kůň "ujede" v zastavení jen polovinu či tři čtvrtiny toho, co kůň prostupný. Není-li citlivá koňská huba, nemůže být citlivé ani jeho tělo. Přetahujete se s koněm, ten zkracuje krok, a tak místo uvolněného prostorného zastavení skončíte v sérii poskoků
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama